Příběhy znásilněných žen a jejich postoj k potratům
Dnes byly přidány do oddílu Příběhy životní příběhy 8mi žen, které boří mýtus o tom, že "potrat po znásilnění vše vyřeší".
Všechna tato vyprávění nalézají své potvrzení ve výzkumu vědců z Elliot Institute. Ti zkoumali celkem 192 znásilněných žen, které otěhotněly. 69 % těchto žen se rozhodlo porodit dítě, 29 % podstoupilo potrat, a 1,5 % potratilo přirozenou cestou. Jejich odpovědi načrtávají jasný obraz. Potrat u znásilněné ženy je pohodlný především pro její okolí, ale jí samé to žádné dobro nepřináší. 80 % žen, které podstoupily potrat po znásilnění nebo po incestním útoku, uznává, že to bylo špatné řešení. Většina z nich zdůrazňuje, že jim to ani v nejmenším nepomohlo vyrovnat se s traumatem a že to jejich trauma jen ještě prohloubilo.
Takřka polovina těch, které se rozhodly zabít své dítě, dnes zdůrazňuje, že to udělaly kvůli tlaku okolí, rodiny a lékařů. Pokud se potrat týkal nezletilých, nebyla to děvčátka sama, ale jejich rodiče a vychovatelé, kteří se dožadovali zabití dítěte. A nakonec nejvýmluvnější údaj: Mezi znásilněnými ženami, které přivedly své dítě na svět, neexistuje ani jediná, která by litovala svého rozhodnutí. Autoři průzkumu z Elliot Institute také uvádějí, že neexistuje žádný seriózní průzkum, který by prokázal, že by potrat přinesl jakýkoli psychický užitek ženám, které otěhotněly jako oběti zločinu. Chybí důkazy, že by se tím rychleji dostaly z traumatu po znásilnění nebo že by se s ním snáze vyrovnávaly.
-
Se svolením převzato z informačního oběžníku HPŽ ČR 4/2013 - https://prolife.cz/?a=15&id=3