Nebojte se přijmout další děti...

Máme pět dětí a chtěla bych se podělit o svědectví na podporu zamítnutí potratové pilulky. S každým těhotenstvím mám spojený nějaký zážitek. S prvním rozpaky, nezkušenost, únava.

S druhým porodem mám spojený pocit absolutního štěstí. Už nikdy jsem nic podobného nezažila, dceři je šestnáct a je sluníčkem- jmenuje se Lucie a umí mě i ve svých pubertálních letech obejmout a říct mám tě ráda.

Po třetím porodu, když mi dali už malou zabalenou do náručí, tak jsem jí udělala křížek na čelo a řekla, ať jí Panna Marie žehná.To škvrně se usmálo naprosto cíleně a od té doby jsem takový výraz ve tváři neviděla, pak už byla klidná a plakala málo-jmenuje se Maruška.

Čtvrtý porod byl trochu těžší, syn byl větší a trochu přiškrcený, má menší problémy s učením, ale je úžasně šikovný při manuální práci.

A teď to hlavní kvůli čemu píšu. Když jsem zjistila, že sem po páté těhotná, byl to šok. Za jedno v době otěhotnění umíral tchán v Rajhradě na rakovinu mozku, takže mi ani nebylo docela dost jasné, kdy jsem otěhotněla a jak se to vůbec mohlo stát :-D. Po ujištění, že opravdu budeme opět rodiči, jsem asi 14 dní proplakala. Nemyslela jsem na potrat, ale na to, co tomu řeknou lidi-teď se tomu směju, co řeknou v práci, co děti a jak to budeme dělat. Máme malý domek, nevěděla jsem, kde najdeme místo apod. Po pár dnech jsem si řekla, že to nějak dopadne a teprve jsem se začala ptát a prosit Boha a Marii, co teď.

První reakce v rodině: Manžel radost i překvapení,děti, těm jsme to řekli asi za měsíc, tak ty byly naprosto v euforii, jen nejstarší- v té době 16 tiletý syn nebyl nadšen. Reakce lidí, když už to bylo vidět, mě také překvapila-každý mi gratuloval a kupodivu se tomu nikdo nedivil. A v práci? No, tam mi popřáli a paní provozní mi řekla, no, když chcete mít děti, tak mějte! Naprosto pro mě neuvěřitelné reakce a důkaz, že když prosíme, tak dostaneme vrchovatě.

Narodil se kluk  v 17.05 a to píšu, protože v 17.00 u nás začínala mše sv. a pan farář měl prý na začátku přímluvu za všechny, kdo jsou v nemocnici. Dneska je synovi 5 let a od té doby, co mluví, pokaždé, když ho budím do školky, jsou jeho první slova mám tě rád nebo miluju tě každý den! A když nadávám třeba, že mají nepořádek nebo něco provedou, tak se ozve ,,mám tě rád, mami“ nebo „jsi nejlepší maminka, co znám.“ A vždy mi dojdou slova a někdy se i zastydím, že jsem podlehla netrpělivosti.Teď si říkám, jak jsem mohla být nešťastná, že čekám mimi? A ještě dodatek -nejstarší syn se s tím těžko vyrovnával, ale jak jsme dojeli z porodnice, nechala jsem ho, ať se sám seznámí, a v momentě, kdy si malého pochoval, bylo vyhráno: pak už jsem jen poslouchala: vypadl mu dudlík, nenech ho brečet, je přebalený apod. Ráda bych povzbudila druhé mamky, které jsou v těžké situaci, aby zkusily najít jiné řešení. Každá situace má řešení.

maminka A

Převzato z: https://www.modlitbymatek.cz/wp-content/uploads/2011/11/MM_65_BAR_WEB.pdf